New acquaintance IV.

25. dubna 2015 v 9:35 | Ame |  Bleach
Dost by mě samotnou zajímalo, kolik tohle bude mít ještě kapitol a jak to vůbec skončí....ale neříkám, že by mě to nebavilo :DD takže tady je další "part"

Den 3 :
"ON MĚ FAKT STALKUJE !!!" Seděl jsem tam s vykulenými oči. On mi nevěnoval pozornost, takže to bylo v celku fajn, ale co kdyby si mě za tu hodinku všiml...? Musel jsem to přežít. Sedl si a s kameným výrazem začal s docházkou. Byl jsem již na 10. místě, zacož jsem moc rád nebyl. "Toshiro Hitsugaya..." vyslovil mé jméno...Nervózně jsem zvedl ruku. "Tady..."
Pohlédl na mě a malinko se zarazil. Po chvilce četl dál. Hodina ubíhala děsně pomalu, ale aspoň jsme se neučili protože nám vysvětloval, jak to poslední týdny půjde a že naše profesorka otěhotněla (kééééžby...). Zazvonilo všichni si balili a já patřil mezi ně. Už jsem si zapínal tašku a už jsem se zvedal ze židle, ale na stole mi přistál papírek. Pohlédl jsem o něco víš a tam se na mě osmíval. A pak odešel. Sbalil jsem ten papírek a když jsem procházel okolo tabule, bylo tam napsané jeho jméno... Hisagi Shuuhei
Konečně jsem zjistil, jak se jmenuje.


Myslel jsem příliš dlouho. Rozeběhl jsem se ze třídy, protože jsem si vzpomněl, že mám dnes tenis. Šusem jsem přeběhl chodbu dolního patra, když v tom mě na konci chodby zastavila paní Mošťková (nic proti ní, jen mě napadla jako první x_x) Naštěstí jsem byl vzorový žák a tenhle malý "přestupek" mi mohla odpustit. Odešla mi z dohledu a já valil dál. U skříněk jsem si rychle dal boty a petal z kopce dolů. Vrazil jsem do baráku a za sebou zabouchl dveře. Po dvou mninutách jsem zase vystřelil ven, akorát s raketou na zádech, s bruslemi a ve spotrovním úboru. Jel jsem rychlostí světla. Měl jsem přibližně půl hodinku, což bylo dost na pohodu, ale já věděl, že stejně cestou spadnu, tak jsem nechtěl zbytečně zdržovat. Spokojeně jsem si jel. Ale pak se to všechno zvrtlo, když jsem dojel na kurty a ten ono to bylo ještě k tomu také na kopci. Však proč ne. Tak jedu si naharu a v tom mi v cestě zavazí jeden malilinkatý kamínek, tak jsem ho přejel a co se stalo : podjelo mi to.

Sjel jsem po kolenách úplně na začátek. Doplazil jsem se ke stezce a sedl si na okraj. Nohy jsem natáhl před sebe a začal jsem si je obvazovat. Párkrát jsem obvaz i namočil do studené vody, co jsem měl v láhvi a otřel jsem krev. Dovázal jsem, sundal si brusle, dal si tenisky a kráčel jsem dál po kopci. Dorazil jsem ke kurtům a automaticky šel až na konec. Cestou jsem se díval do levého boku a pozoroval, jak ostatní hrajou. Otřesné. Zastavil jsem se na posledním osmém kurtu. Naštěstí jsem tam byl ještě o cca 10 minut dřív, takže jsem mohl jen vyčkávat. Sedl jsem si na lavičku a pak se podíval nahoru. Nade mnou stál Shuuhei-sensei.

,,Konnichiwa Shuuhei-sensei..." zdvořile jsem jej pozdravil.

,,Ohayou Shiro-chan. Ty mě snad stalkeruješ ??" optal se mne.

Zatrnul jsem a koktavě odpověděl.

,,N-ne sensei. Už sem chodím poměrně dlouho a ještě nikdy jsem vás tu neviděl."

,,Dobrá, budu ti muset věřit. Mimochodem, co máš s nohou ?"

Pochopil jsem až když se podíval na mé nohy.

,,Ah tohle! To nic, jen jsem spadl."

,,No jen, že vždy když tě vidím, tak máš někde obvaz....Dávej si pozor.."

Domluvil a otočil se. Když odcházel, tak na mě naposledy zamával.

*Uff..já vím, že v téhle kapitole toho tak moc nebylo, ale věřte, že v té další toho bude mnohem víc a VŠE se zvrtnéééé*







 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Karlučka Karlučka | 26. dubna 2015 v 20:40 | Reagovat

Plsiiiiiik napiš co nejrychleji další díl. Je to božiiiiii. A píšeš krásně.

2 Ame Ame | E-mail | Web | 4. května 2015 v 15:07 | Reagovat

juu dekujíí x33 snazim se, ale jaksi se k tomu nedokazu dokopat sorrýýý x´((

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama