Hopelessness...? I don't think so.

25. září 2015 v 23:13 | Nerurin |  Vymyšlené
Těšit se můžete na: zvláštní příběh mnou vymyšlený... Každopádně bych povídku přiřadila k žánru fantasy :D Pokud jde o jiné hledisko, nazvala bych to shounen ai :D

Pairing: Kaihou x Zetsubou

Anotace: Zdravím!
Po dlouhé době tu mám dokončenou povídku a v řadě je dalších X povídek. Pro začátek vám chci říct ještě jednu informaci, než si budete moct přečíst další část z mé úžasné mysli.....Přátelé, já píšu na základě svých zkušeností. Ale samozřejmě né úplně všechno. Míchám své zážitky spolu s mojí fantazií. Snažilo jsem se i o nějakou romantiku, ale nejsem si jistá, zda se mi to povedlo. A je jen na vás, jak si mé povídky vyložíte. Snad se vám i tahle bude líbit. Komentujte, kritizujte (s mírou), vše podle vaší libosti. Budu velmi ráda. ;)
S pozdravem
*Takamura Nerurin Miku*

Měl velké problémy jak ze strany rodiny, tak i školy. Neměl dostatek času na učení se, natož čas na odpočinek. Škola teprve začínala a on jako nový student na střední se nedokázal začlenit. Jeho spolužáci se znali už z bývalé školy a tento neschopný malý klučina byl přespříliš odlišný.
Jednou šel ze školy dřív, protože neměl oběd a jak šel, měl pocit, že jej někdo sleduje. Otočil se, ale za ním nikdo. Tenhle pocit trpěl až když překročil práh domu. Zamkl, položil si brašnu na křeslo a sám sebou hodil na pohovku. Zapnul televizi a chtěl se opřít o něco dozadu, abyy nespadl, ale nešlo to. Zarazil se.... Kdo nebo cosi bylo za ním.

Zetsubou
Snažil jsem se opřít, ale cítil jsem hruď z mými zády. Rychle jsem se otočil a strachy jsem spadl. Zvedl jsem se a běžel co nejdál od pohovky.
Po chvilce ticha jsem se vrátil a tam ležel vysoký muž s fialovými vlasy, červenými oči, černými kalhoty a tetování mého jména v oblasti žeber, pravděpodobně o něco níž. Zvláštně se na mě usmíval a já neměl slov. Zvedl se a směřoval ke mně. Začal jsem nemálo panikařit.

Kaihou
Bavilo mě sledovat, jak reaguje. Ale po chvilce mě to bavit přestalo a bylo načase, abych udělal další krok. Objal jsem jeho vyhublé tělo a hlavu jsem ztratil v jeho kaštanových vlasech. "Dlouho jsme se neviděli Zetsubou.....Pamatuješ si mne ještě? Jsem tvé Osvobození." dosvědčil jsem mu a hlavu jsem mu dal tak, abychom se dívali z očí do očí.

Zetsubou
Vůbec jsem nevěděl, co dělá ani co říká. Ale když jsem se mu podíval do těch rudých očí, vzpomněl jsem si. Můj imaginární kamarád z dětství, když jsem byl v polepšovně. Musím uznat, že v mé mysli výrazně "vyrostl". Uklidnil jsem se a odpověděl. "Je nemožné, aby jsi byl reálný, jsi pouhá imaginární postava..." řekl jsem narovinu. Odmítal jsem si připustit, že jsem se natolik zešílel abych věřil je ten přelud přímo před mýma očima. V tom mě políbil a já zkameněl. Nemohl jsem se hnout a k tomu jsem cítil, jako by ze mě šla všechna síla spolu s životem. Má energie hasla a s ní naštěstí i moje zoufalost... Ten den si dál nepamatuji.

Kaihou
Byl jsem zklamaný. Jako nikdy dříve. Přitáhl jsem si ho k sobě a políbil ho na sametové rty. Byl natolik překvapen, že neměl šanci mi vzdorovat a já toho využil. Díval jsem se mu hluboce do zelených očí, které se pomalu zavíraly. Chytil jsem ho kolem pasu, když v tom se na mě jeho váha přenesla celá. Hodil jsem si ho přes rameno a šel s ním do ložnice. Uložil jsem ho do postele, přikryl jej, políbil na čelo a pomalu jsem začal mizet, až jsem zmizel v jeho paměti a tentokrát už navždy.
"Teď už to zvládneš sám, můj milý Zetsubou.."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kanashimi Kanashimi | 26. září 2015 v 8:38 | Reagovat

Páni! Ani nevíš jak moc mi tvé povídky chyběly a tahle je opravdu úžasná, moc se mi líbí tvůj styl psaní jen tak dál ^^

2 Nerurin Nerurin | E-mail | Web | 26. září 2015 v 11:13 | Reagovat

Samozřejmě si jako vždy tvého ocenění strašně vážím a tvé komentáře mě vždycky povzbudí k tomu, abych psala dál x33 Ještě jednou moc děkuji :*

3 Kaja Shiffer Kaja Shiffer | E-mail | 4. října 2015 v 20:43 | Reagovat

řekla jsem si, že se podívám na tvůj blog a začala jsem číst hned první článek. wow. Bylo to velice zajímavé. Tvé příběhy mě vždy zaujmou a musím v tom začít hledat nějaký smysl s tvojí osobou- většinou marně. Tahle povídka byla tak zajímavě a krásně napsaná, že teď jsem ještě pořád v šoku. Piš dál protože je to úžasný a mě to baví. :)

4 Nerurin Nerurin | E-mail | Web | 10. října 2015 v 13:30 | Reagovat

Jejda moc děkuji slečno Schiffer :D děkuji vám oběma za podporu a budu se snažit brzy napsat další článek ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama